Brno nostalgické. Obraz města v proměnách staletí

Topografický obrazový materiál se vždy těšil prvořadému zájmu vlastivědných (regionálních) muzeí, Muzeum města Brna tedy nevyjímaje. Veduty města, jeho jednotlivých partií nebo staveb, poskytují nejen více či méně přesnou informaci o dřívějším vzhledu Brna, ale též o významných událostech v jeho dějinách. Byly a jsou i dnes častou součástí historických expozic, kde se uplatňuje zejména jejich popisná složka.
Historická topografická malba a kresba těžila především ze svého dokumentárního, výpovědního, informačního a ilustračního poslání. Nelze však přehlédnout, že se jako umělecké dílo stala záhy výtvarným projevem sui generis (svého druhu) s vlastními specifickými vlastnostmi a obrazotvornými i kompozičními zákonitostmi. Topografická malba či kresba, svázaná s uměleckými vývojovými proudy, nezanikla ani s vynálezem fotografie. Žila (a nadále, byť „na okraji“, žije) dál v krajinářské tvorbě, k níž svým způsobem patří.
Stěžejními exponáty výstavy jsou výtvarná díla vybraná z početné kolekce brněnských vedut Franze Richtera. Richterovu souboru předchází ukázka několika grafických listů, v podobě panoramatických pohledů na Brno, zobrazujících město zasazené v bohatě členěné, široce rozevřené krajině, ze 17. a 18. století od Jorise Hoefnagela, Martina Engelberchta a Johanna Matthiase Steidlina; včetně nejstaršího doposud známého vyobrazení moravské metropole z roku 1593 od Jana Willenberga.
Samotné Richterovy kresby a litografie jsou příkladem, jak si tehdy mnozí umělci, v případě Franze Richtera umělce-autodidakta, pozorně všímali nejen samotných budov i zákoutí města a zároveň dovedli navodit atmosféru prostředí – oživit ji figurální stafáží. Důležitým aspektem Richterovy tvorby bylo rovněž zachycení historických událostí v dějinách města (slavnostní odhalení Památníku míru – obelisku v Denisových sadech v roce 1818, příjezd prvního vlaku z Vídně do Brna v roce 1839).
„Procházku“ proměnami města doprovází díla Richterových souputníků (František Xaver Rektořík a Antonio Sachetti) i následovníků, jejichž jména dnes upadla v zapomnění (Carl Weiss, Samuel Brunner, Antonín Mayssl, Josef Ledeli aj.) nebo jsou spojena s brněnskou meziválečnou i poválečnou uměleckou scénou (Jaroslav Král, Antonín a Linka Procházkovi, Karel Jílek, Eduard Milén, František Foltýn, Robert Hliněnský, Bohumír Matal, Vladimíra Sedláková aj.). Díla uvedených umělců vznikala pod vlivem -ismů od konce 19. století do devadesátých let 20. století nebo se v nich odrážel jejich osobitý způsob výtvarného projevu v zachycení mnohdy nevšedních pohledů na město či jeho části.
Součástí výstavy bude fotografická dokumentace konfrontující „původní“ a současný stav několika vybraných lokalit, modely, dobová móda a další předměty včetně interaktivních prvků (dynamická veduta, videomaping aj.) evokující návštěvníkům dobovou atmosféru a kontext vzniku prezentovaných vedut.